Věřím, že Ti, kteří jsou tu jen kvůli vaření a receptům prominou tuto malou osobní vsuvku, přeskočí ji a budou se těšit na nové recepty. A že naopak s těmi, co mě už v průběhu těhotenství tak mile doprovázeli, podporovali nejen na mém osobním instagramu a prosili o tento článek, budu moci výjimečné, silné a nevratné momenty sdílet.
Dlouho jsem přemýšlela a dokonce vedla i pár rozhovorů, abych si utřídila myšlenky a rozhodla se, zda mám napsat dlouhou verzi plnou pravdy a kontroverzních témat nebo vše nějak bravurně obejít a zlehka se všeho jen dotknout. Nevím, jestli jsem se rozhodla správně, protože řešit tato témata, je jako bojovat s větrnými mlýny. Ale já jsem věčný bojovník za pravdu a nedokážu Vám sem naservírovat společensky únosnou porci líbivého atraktivního a krátkého povídání. A tak jsem se Vám rozhodla napsat celý čistý příběh a vysvětlit tak, jaké zkušenosti a události mě k mým rozhodnutím vedly. Vím, že mnoho z Vás se mnou nemusí a nebude souhlasit, ale berte to prosím jako upřímnou zpověď.
Prvorozenou dceru jsem porodila v našem kraji řekla bych tradičně, tedy v porodnici a porod byl v podstatě celkem rychlý a "přirozený". Zvolili jsem tenkrát jednu z těch velkých porodnic s dobrým jménem a abychom nenechali nic náhodě, domluvili jsme si i vyhlášeného porodníka. Chtěla jsem být mladá máma a celkem se mi to podařilo, protože jsem Grétku rodila v 26 letech. Věděla jsem, že chci porod přirozený, měla jsem i něco málo načteno o přirozených porodech, podávání oxytocinu a tak můj porodní plán byl jasný. Přála jsem si v něm přirozený porod bez umělých zásahů, pokud to bude jen trochu možné, preventivního nástřihu, .. Ale možná díky mému věku a mladistvé naivitě jsem skončila ve spárech ďábla s tváří anděla... Když se termín porodu přiblížil, všechno se začalo rozbíhat v rytmu našeho pana doktora s mnoha tituly před jménem. Pár dní před termínem konstatoval, asi proto, že měl zrovna službu, že se "miminku už nedaří dobře, má málo plodové vody (úbytek plodové vody je v termínu přirozený jev), je moc veliké (porodní váha 3, 6 kg), a proto budeme muset porod vyvolat"! Já jsem naivně vše přitakala, přeci neohrozím své dítě, když se mu nedaří dobře! Gynekolog provedl Hamiltonův hmat (krouživý a celkem i bolestivý hmat, kterým se prstem uvolní část plodových obalů od děložní stěny a následkem toho tělo začne vyplavovat prostaglandiny, které mají za následek spuštění porodu.) a dodal, že pokud se následkem tohoto hmatu nespustí porod, ráno jej vyvolají chemicky. Tak jsem byla tenkrát hospitalizovaná a doufala, že do rána porod začne. Vypila jsem pro jistotu několik litrů čaje z maliníku a věřila, že porod přijde.
Porod přišel před půlnocí, Grétka se narodila před osmou hodinou ranní. To, co se dělo v mezičase zkrátím, ale bylo to celé, tak jako začátek porodu o manipulaci a nerespektu mých přání. Měla jsem, jako všechny rodičky v porodnici, zavedenou kanylu, ležela na porodním lůžku v té nejméně vhodné poloze k porodu a byl mi podán bez mého vědomí oxytocin, po něm přišly silné kontrakce jako když Vás někdo kopne do břicha, proveden preventivní nástřih, a tak se narodila naše Grétka. Nevěděla jsem jak rodit a nebyl tam nikdo, kdo by mi v tomto směru byl oporou. Alespoň malinko napověděl, jak s porodními bolestmi pracovat. Porodní asistentka byla moc milá, ale nijak přínosná. To samé bych řekla o předporodních kurzech porodnicí pořádaných.
Ztratila jsem hodně krve a první dny nebyla schopná stát na vlastních nohách. I proto mi Grétku po porodu odnesli. Tento stav v celku komplikuje péči a hlavně "bonding" s novorozencem, ale já jsem zabojovala, Grétka byla neuvěřitelný dravec, a tak se laktace spustila a my mohly jít brzdy domů. Můj porod byl zdánlivě "přirozený" a bez komplikací, ale k přirozenosti měl hodně daleko od A až po Z. Později jsem se dozvěděla, že onen porodník je vyhlášený císařskými řezy a porodit s ním přirozeně je téměř zázrak. Vím, že mnoho žen možná v porodnici zažilo krásný a přirozený porod. A také mnoho žen zažilo mnohem více hororový porod. A pak je tu v neposlední řadě zástup těch, co jsou porodnici nebo doktorům vděčný za své životy. A já všechny tyto varianty beru v úvahu a respektuji. Ale moje zkušenost byla velmi vzdálená od toho, jak si myslím, že by měly děti přicházet na svět a myslím si, že mě i dceru někdo okradl o ten v životě tak cenný a důležitý prožitek, protože byť ten někdo byl přítomen u tisíce porodů, nepochopil hloubku těchto momentů a důležitost přirozeného průběhu.
Moc ráda bych doporučila každé budoucí mamince, aby si přečetla některou z knih francouzského porodníka Michela Odenta, protože jedna jediná jeho kniha vydá za všechny předporodní kurzy. Jsem celkem logicky založený člověk a pokud si nastudujete mechanismus porodu a pochopíte, co je třeba k tomu, aby se onen unikátní koktejl hormonů vyplavil a Vy jste měla šanci spolu s děťátkem hladce, přirozeně a navíc i nezapomenutelně krásně projít porodem, nebudete už nic víc potřebovat. Například zmiňovaný oxytocin je totiž jeden z hormonů k porodu nezbytných. Také se mu říká hormon plachý, je tedy k jeho uvolnění třeba, aby se žena cítila dobře, bezpečně, neměla strach a cítila se intimně. Stejně tak jako při milování, kdy tento hormon mimo jiné může za dostavení se orgasmu. Michel Odent v posledních letech upozorňuje na evoluční hrozbu uměle podaného oxytocinu. Je totiž celkem logické, že pokud jej několik generací žen nevyprodukuje při porodu přirozeně, další generace už toho možná, ani kdyby dostala příležitost, nebude schopná.
S Rubenem byl příběh úplně jiný. Neplánovala jsem domácí porod, ale porod v porodnici, kde mi dají více soukromí, respektu a umožní mi tak projít porodem opravdu podle mých představ. Navíc jsem toužila po porodu do vody. Pár týdnů před termínem jsem začala využívat služeb domácí poradny s porodní asistentkou. Tenkrát jsem pochopila, že péče o těhotnou ženu by měla probíhat úplně jinak. Že tyto nedoceněné ženy mají obrovské zkušenosti, dokáží velmi pomoc v přípravě na hladký porod nejen rodičce, ale i miminku. Často se totiž stane, že není úplně správně napolohované, žena má stažený určitý vaz, který nepouští miminko níže, nesprávně otevřenou pánev. Třeba si i stěžuje na bolest, ale lékař toto většinou vůbec neřeší a vyhodnotí jako běžný jev, který netřeba nijak zvlášť řešit. Různé bolesti opravdu běžné jsou, ale je skvělé, když se podaří přijít na to, proč vznikají a tyto drobné nedokonalosti eliminovat ještě před porodem, kde by mohly leccos zkomplikovat. V západní Evropě je mnoho zemí, kde se o těhotnou ženu od počátku těhotenství stará výhradně porodní asistentka, která ji pak doprovází i při porodu. (Například Anglie, Švédsko, ..)
Poslední dny před porodem se ve mně něco změnilo a cítila jsem, že nejlépe porodím doma. Proto jsem si připravila i náhradní plán, že až ten den přijde, budu se moci svobodně rozhodnout. Když mi před půlnocí odtekla plodová voda, věděla jsem, že nikam jet nechci. Venku se strašně ochladilo a mně se nechtělo z útulného domova. Moc nedokáži vysvětlit, co a proč se vlastně s Vámi krátce před porodem děje, ale popsala bych to jako pudovostí. Jako kdyby Vaše rozhodování přestalo ovládat racio a celou vládu převzaly pudy. Nedostavil se strach, ale úplný klid. Byla jsem jako zvíře, které se chce uchýlit do své útulné a bezpečné nory.
Dala jsem vařit vývar, připravila čaj a řekla jsem si, že zavolám mojí Dulu, porodní asistentku, dám si koupel a uvidím jak se budu cítit.
Pak už se dostavil ten nejkrásnější porod, o jakém jsem jen mohla snít. V mojí koupelně se mihotalo světlo svíček, voněl růžový olej a hrál můj playlist připravený výhradně na porod Rubena, který jsem poslouchala často před spaním. Tak mou koupelnou zněla Sade, Jill Scott, ... Moje tělo přesně vědělo co má dělat a poprvé jsme měli oba příležitost projít porodem jako loukou rozkvetlých květin v Alenčině říši divů. Byla jsem absolutně fascinovaná! Fascinovaná tím novým rozměrem. Byla to návštěva nové dimenze, od které máte ve svém DNA skrytý klíč, který se právě aktivoval. Voda fungovala jako anestetikum, jako obláček, do kterého Ruben hladce vklouzl a já si jej bez vyčerpání, krevní ztráty či jakéhokoli poranění mohla přimknout na své tělo a od té doby jsme už byli spolu.
Když se narodil, napsala jsem na blog kraťoučký článek a napsala také, že jsem si nechala z placenty připravit koktejl. Tenkrát jsem hodně pátrala po informacích a toužila po tom, aby nám někdo tak, jak se to dělá v zahraničí, mohl z placenty vyrobit také homeopatikum. Uplynuly od té doby téměř tři roky a u nás už je několik lidí, kteří se zpracování placenty věnují profesionálně. Po vzájemné dohodě mohou připravit kapsle, tinkturu i homeopatikum. Tinktura i homeopatikum jsou lékem pro Vás i dítě v podstatě na celý život a řeší celou škálu témat. Ale to je na další článek a delší povídání. Koho to bude zajímat, může si projít informace na jejich stránkách. Pod článkem přikládám odkazy.
Tak jako děti i porody jsou asi opravdu pokaždé jiné. Nejen proto neberte mé vyprávění jako dogma nebo nějaký návod, o to tu vůbec nejde. Jen s Vámi sdílím čistě moje osobní zkušenosti a niterné zážitky.
Je to přesně 7 týdnů, co se narodil Isaac.
Když v sobotu večer usnuly mé děti, začala jsem mít kontrakce, které trvaly 24 hodin. Byly různé. Delší, krátké, silné, slabší, po intervalech kolem 7 minut, ale i občas 12 minut. Moje porodní asistentka má hodně zkušeností a měla to štěstí, že se učila i od jedné významné německé kolegyně. Asi i proto dokázala rozeznat a vysvětlit, že to co prožívám, není ještě samotný porod nebo první doba porodní, ale nazvala to tzv. laděním orchestru, kdy si ještě moje tělo a miminko potřebuje něco vyladit, aby se mohl samotný porod spustit. Také mi potvrdila, že za její bývalé praxe v porodnici se tato fáze velmi často špatně vyhodnocovala a namísto, aby dostala žena svůj klid a prostor si toto vše zpracovat a přípravou přirozeně projít, docházelo k všemožným zásahům jako protržení plodového vaku, podání oxytocinu, anestézie, aby si vyčerpaná rodička odpočinula, ... , které měly zdánlivě pomoci porod rozběhnout. Nekonečným vyšetřením, monitorům, .. Ale protože se ve skutečnosti nejednalo ještě o samotný porod, tyto pokusy často nefungovaly jak měly. Porody často končily císařským řezem.
Proto jsem vděčná, že jsem měla tu možnost náš poslední společný den, kdy jsme ještě s Isáčkem byli jedno tělo, prožít doma v úžasné atmosféře překrásné červnové neděle s mými dětmi, mojí rodinou. Byl to krásný den, kdy se o nás starala moje máma a všem nám vařila. Posnídali jsme spolu na terase, poobědvali a i povečeřeli. Byla jsem při kontrakcích uzavřená do sebe a mezi nimi se svými blízkými prožila krásný den. Když jsem v neděli večer dala děti zase spát, přišel porod samotný. Zavolala jsem mou dulu, porodní asistentku a napustila vanu. Zanedlouho jsem porodila svého druhého syna a zase navštívila tu, teď už známou ale o nic méně fascinující dimenzi, za mihotání světla svíček, vůně růže a hudby z Isákova playlistu. A přes to bylo všechno trochu jiné. Tak přišel na svět můj krásný nedělní čtyřkilový chlapeček Jonas Isaac.
Vždycky budu nekonečně vděčná za práci, jakou porodní asistentky a duly dělají. Moc Vám oběma děkuju a doufám, že se v českém porodnictví mnoho věcí změní k lepšímu a Vaše práce i zkušenosti najdou větší uplatnění i zasloužené uznání. Bylo mi ctí Vás mít na blízku.
Nechci vůbec říci, že porod doma je ta jediná a správná cesta. Ale nelíbí se mi jak je stále v naší postkomunistické zemí vnímán negativně. Většina světa jej vnímá mnohem liberárněji a přirozeněji. Osobně si myslím, že je potřeba v porodnictví mnoho věcí od základu změnit a vím, že je to dlouhá cesta, ale tato otevřená zpověď je alespoň možná malý střípek v novém dláždění. Doufám, že v budoucnu se ženy nebudou muset bát přivádět na svět své děti v porodnicích, tak jako já, protože momentálně vnímám jako větší riziko porod tam, než v domácím prostředí. Že nebudou muset hledat jiné cesty nebo jezdit do zahraničí, aby měli možnost projít si přirozeně porodem a pak mít možnost trávit první minuty, hodiny i dny se svými dětmi. Myslím si, že začátek je už ve změně péče o těhotné ženy. Tady by měly najít své místo zkušené porodní asistentky. Měl by se navrátit porod ženám, protože jim ve skutečnosti patří! I doktoři v tom světě mají své neodmyslitelné místo a vždycky budou mít, ale měli by získat pokoru k porodu a momentálně běžnou praxi od základu změnit. Přála bych všem ženám, aby mohly rodit v porodnicích jakou vybudoval Michel Odent v Pithiviers či můžete najít třeba v belgickém Ostende, kde se podařilo vytvořit ženám příjemné intimní prostředí plné respektu k porodu. Kde je možné rodit do vody a zároveň je žena na půdě porodnice, kde lékaři mohou pomoci v momentě opravdových komplikací.
Zajímavé video o porodu v Ostende
Zpracování placenty
