O Kitchenette

Nechávala jsem tuto kategorii dlouho prázdnou, protože jsem si sama potřebovala ujasnit, o čem tento blog přesně je a bude. Co vlastně je můj Kitchenette a pro koho to tu píšu, jakým způsobem budu věci sdílet s Vámi a taky jaký to má smysl.
Myslím, že tak jako každý organismus i blogy se vyvíjejí, protože jsou v první řadě velmi subjektivní, a to je asi to jejich kouzlo. Možná dnes lidi potřebují zase za věcmi cítit více života, opravdovosti, a ne umělý, neosobní systém, aby mohli znovu důvěřovat.
Pro mě se svět velmi mění a znovu navrací k přírodě, to je můj pocit a i tím se řídí moje kuchyně. Ráda vařím zdravě, ze základních surovin, ideálně čerstvých a z velké části regionálních a sezónních.
Jsem blogerka, ne vystudovaná dietoložka, kuchařka či redaktorka, od dětství bylo vaření moje hobby, vášeň, prostředek k relaxaci a kreativnímu projevu, tak nebuďte příliš kritičtí a berte to jako moji-vaši rodinnou kuchařku a inspiraci, i se škrtanci a poznámkami nad textem. Pokud narazíte na chyby, přimhuřte pro mě oko … )

Hlavním vlivem pro mě byla rodina, která mi dokázala dát velmi široké spektrum znalostí, zkušeností, tradic, lásky a praxe. Především v dětství, protože mi ve velmi ranném věku důvěřovali a nechávali mě samotnou vařit, i když to občas nevyšlo.
Moje prvorepubliková moravská Babička Jiřinka byla nejlepší pekařka na světě! Milovala jsem ji pozorovat v kuchyni. A její svatební koláče! Hmmm, ještě teď je cítím.
Dobříšská Babička Olinka bravurně ovládala českou klasiku, chlupaté knedlíky, buchty, zvěřinu a tak … Děda byl rybář a myslivec…
Máma zase skvěle zvládá improvizaci, ničeho se nebojí, vaří s lehkostí a od dětství jsme s ní často zkoušeli nové chutě severoafrické, asijské a středoamerické kuchyně.
Jídlo a společně usednout ke stolu (třeba i v restauraci) pro mě znamená srdce rodiny a moment k odpočinku.
Už pár let neochutnávám jídlo od svých babiček, ale protože věřím v energii a sílu kvalitního, zdravého a vyváženého jídla, spontánně se vzdělávám, recepty modifikuji a získávám co možná nejvíce informací. Věřím, že mléko od krávy, která nechodí na pastvu a je antibiotiky průběžně přeléčována, aby neměla záněty vemene, protože produkuje 4x více mléka, než je přirozené, nebude ani pro mou rodinu zdravé.
Do úplných základů výživy jsem se snažila proniknout, když se mi narodila dcera a přišlo období prvních příkrmů. Bylo to velmi zajímavé a pro mě objasňující mnoho nejasností kolem aktuálních problémů s potravinovými alergiemi a novodobými nemocemi.
V knize od Hanky Zemanové je velmi hezky a přehledně vysvětleno, jak základní potraviny jsou lidskému tělu prospěšné, a proč po našich zásazích nám ubližují. Jako alergie na lepek, laktózu, … Příroda vždy věděla, jaká kombinace minerálů, vitamínů a enzymů je tělu prospěšná, dobře stravitelná a pokud zbavíme zrno obalu, mléko tuku, pečeme chléb urychlený bez kvásku …, nastane problém, který v měřítku někdy jen jedné generace, přináší velmi nepříjemné následky.
O tomto tématu by se dala napsat celá kniha, ale jen bych Vám ráda vysvětlila, z čeho vychází moje filozofie. Snažím se vařit ze surovin základních, čistých, v “bio kvalitě”, přičemž pro mě bio znamená trochu něco jiného, než humbuk dnešního gastro průmyslu. Nepotřebuji certifikáty, ale kvalitní potraviny, které se těžko shánějí v obrovských supermarketech, velmi si cením, když mohu koupit vajíčka od domácích slepiček, jehněčí z rodinné farmy, zeleninu či mléčné výrobky od malých rodinných farmářů, kteří se neřídí tlakem odběratelů v podobě obrovských sítí, ale důvěrou několika desítek rodin, které se vracejí s vlastní rodinnou tradicí a filozofií. Nakupuji v menších farmářských bio prodejnách.
Nemusíme jíst maso každý den, je skvělé, když děti naučíte jíst luštěniny, ovesné vločky, quinou, hodně čerstvého ovoce a zeleniny, dopřejete jim mlsání v podobě celozrnných sušenek slazených přirozenými sacharidy, jako je agáve sirup, javorový sirup nebo med.

Rozhodně nejsem dokonalá, jsou dny, kdy nestíhám vařit a rodina se musí smířit s něčím ne tak úplně košer, jak tu píši, nebo dostanu nepřekonatelnou chuť upéct něco nezdravého z hladké mouky a spousty másla, ale stále se snažím držet pravidla primárních surovin a minima polotovarů.

Že tento blog ožil, musím z největší části poděkovat mému manželovi, protože, přestože mi zabere mnoho času se psaním, focením, … a je neziskový, velmi mě podpořil, stále podporuje a věří v jeho budoucnost, v dnešní době, kdy čas jsou peníze. Také musím poděkovat jedné kamarádce, která mě vyzvala jako první, abych začala jako blogerka, když mám k jídlu takovou lásku … Dost jsem se totiž bránila psaní, protože jak jsem se narodila pro vášeň k vaření a kreativitě, tak jsem příliš necítila, zda psaní a publikování mého soukromí mě udělá šťastnou a stále svobodnou, nedokázala jsem si to moc představit, a nevěděla jsem, jakým způsobem to mám vlastně uchopit.
Moje dcera, když si hraje na vaření, hraje si také na focení jídla… zajímalo by mě, co si vlastně myslí… Ovlivňuje to celý můj život a blízké.
Příspěvky na blog vznikají za chodu domácnosti, vycházejí z toho, co mám v lednici, co dostanu od příbuzných ze zahrádky, nebo co sami vypěstujeme.
Také se snažím o návrat k přírodní medicíně, bylinkám a musím říci, že mě to vážně s Vámi baví.

Nějak jsem se rozepsala, tak už dost, než Vás začnu nudit..
Ještě možná poslední věc, ráda bych Vás vyzvala, abyste se podělili i Vy se mnou o to, co rádi vaříte, nebo jen poslali inspiraci. Určitě to ráda vyzkouším. Také si vážím každé rady a nové zkušenosti …

Chtěla bych poděkovat za Vaší přítomnost tady, sdílení a každý jeden LIKE! Píšete mi krásné e-maily a to mě motivuje nejvíce!

DĚKUJU,

Přeji krásné chvíle vaření a sdílení lásky u společného stolu,

Vaše Markéta Pavleje (Šimrová)