Když jsem začala před čtyřmi lety psát blog, ani by mě nenapadlo, že se stane tolik osobním. Myslím, že jsem byla velký introvert a nedokázala jsem si představit, že bych na tyto stránky nechala vloudit něco víc, než jen zmínku o tom, že ten či onen recept je od mé babičky a nebo, že daný koláč je oblíbeným koláčem mé dcery. Když se před necelými třemi lety narodil můj druhorozený syn Ruben, napsala jsem krátký článek o jeho narození, na můj vkus až příliš osobní a možná i tenkrát se něco změnilo. Dala jsem svou kůži tak trochu na trh, ale vrátila se mi za to přenádherná odměna v podobě Vaší pozitivní energie. Uvědomila jsem si, že dokud tento prostor bude stále o Mé vášni vaření, která začíná v mé podstatě, jsem jeho součástí, a tak i ty zásadní momenty v mém životě sem tak trochu patří. Proto i teď, pár dní/týdnů po narození mého třetího dítěte a druhorozeného syna, usedám nebo spíše ulehám s miminkem na prsou, abych Vám napsala tento článek.