instagram @kitchenettehome

Můj osobní příběh o Green Kitchen

Můj osobní příběh o Green Kitchen

Tedy bylo nebylo. :-)
Když jsem byla malá holka, neinklinovala jsem k vzhlížení k jakýmkoli idolům. Neměla jsem na stěnách dětského pokoje plakáty. A ani později, když jsem pracovala v módě a show businessu, mě každodenní setkávání se s hvězdami nechávalo klidnou. Ba naopak si myslím, že to bylo osvěžující pro všechny zúčastněné, když jsem kolikrát ani nevěděla o koho jde a jaké kauzy právě média řeší. O pár let později, když jsem začla blogovat, narazila jsem na skandinávský blog The Green Kitchen Stories a protože mi jejich fotky a video recepty připadaly opravdu překrásné, stali se pomalinku mým velkým vzorem.

Pokud je ještě neznáte, za tímto blogem stojí dnes už manželský pár Luise a David. Luise je Dánka, která když se zamilovala v Itálii do Švéda Davida, nebyla vegetariánkou, ale velmi uvědomělým a zdravě se stravujícím všežravcem. Zatímco David byl nezdravě se stravující vegetarián. Aby byli schopni propojit své nejen stravovací světy, začali společně vymýšlet zdravé a vegetariánské recepty, kterými pomalinku plnili svůj blog, který, tak jako ten můj, neměl mít ambice stát se nijak populárním. Bylo to virtuální prostor, který si žil jen tak pro radost a taky aby sbíral ty společně vytvořená díla. Časem založili rodinu a dětí přibývalo jako těch mých. Mají prvorozenou dceru a dva mladší syny a shodou okolností jsou jejich děti stejného věku i pohlaví ve stejném pořadí, jako jsou ty mé. Také vydávali první knihu, když měli zatím jen malou Elsu, stejně tak jako já jsem vydávala svou první kuchařku, když jsem měla zatím jen malou Grétku. Ale to jen tak, že máme hodně společného a možná i proto si máme co říct.

Tedy recepty těchto blogerů jsou charakteristické tím, že jsou vegetariánské, nadčasové, moderní, zdravé a vhodné pro celou rodinu.

Blogovala jsem dál a později vydala svou první kuchařskou knihu ( Kitchenette - Rok v kuchyni) a také kvůli ní otevřela svůj eshop KitchenetteShop. Dala jsem si za úkol, že tento virtuální obchod bude místem, kam budu skládat produkty, které mám sama ráda. Za kterými si stojím a mohu je doporučit. A tak jsem docela dlouho čekala, až vyjde české vydání kuchařek, které v průběhu let tento manželský pár vydával. Ale stále nic nepřicházelo. Úvodem dodám, že jsem vůbec neměla ambice stát se vydavatelkou dalších knih, kromě těch svých autorských. Ale čas plynul dál a já jsem si loni v zimě na naší rodinné dovolení v Indonésii povzdechla Jozefovi (manželovi), že to je vážně škoda, že se je nikdo zatím nerozhodl vydat v Česku, když už vydali tolik skvělých knih a prodali jich statisíce po celém světě.
A pak se stalo to, čemu se často říká náhoda.
Druhý den ráno jsme vyrazili na pláž a když jsme si našli své místo a začali se zabydlovat, spatřila jsem Luise, Davida a jejich tři malé děti. Okamžitě jsme je poznala. Nyní pochopíte, proč jsem vám úvodem vyprávěla můj vztah k idolům...
Upřímně řečeno jsem nemohla najít slov, byla jsem jak malá holka, která potkala svůj největší idol. Byla jsem úplně ztracená. Já!!!? Už chápu, proč někteří lidé omdlívají v těchto situacích. :-)
Každopádně jsme je nakonec pozdravili a projevili jim respekt, za práci jakou dělají, ale určitě ten den nepadla žádná obchodní dohoda. Jen mě ta událost postrčila kousek dál na mé cestě. Luise a David byly ten den trochu odtažití nebo možná plaší a nedokázala jsem se vlastně rozhodnou, jestli jim jen bylo nepříjemné to narušení soukromí a nebo jsou zkrátka méně srdeční, než jsem si je představovala..?
Další den jsem se rozhodla, že objednám alespoň tu anglickou verzi do mého obchůdku a opět mě osud odvedl tak trochu jinam. Místo abych snadno našla distributora, klikání mě zavedlo až k řešení smlouvy kolem nákupu práv na český překlad. Všechno šlo tak nějak až prapodivně hladce, nenuceně a vlastně mám pocit, že pokud se má něco podařit a má to dávat smysl, mělo by se to asi i hladce odehrávat. Zanedlouho už jsem dávala dohromady milý tým, se kterým jsem na překladu pracovala a kuchařka cestovala do tiskárny. Nebudu zastírat, že to byl velký risk vydat kuchařku autorů, kteří jsou v česku skoro neznámí, ale věřila jsem a doufala, že si je zamiluje i mnoho z vás, protože jejich kuchyně je opravdu inspirativní a moc dobrá. Díky samotnému vydání jsem vyzkoušela zase další řadu receptů z jejich knihy a jeden jsem před pár dny zveřejnila tu na blogu.


A tak se ve vyprávění dostávám skoro už do dnešních dnů.
Když kuchařka koncem léta vyšla, uspořádala jsem křest a malou autogramiádu v hotelu Mama Shelter, kdy Luise a David osobně přijeli do Prahy. Tomu předcházelo tak trochu mé osobní drama a nebyla bych upřímná, kdybych se vám sem i souto částí příběhu nesvěřila. S autory jsem samozřejmě předem komunikovala a snažila se setkání produkovat. Koupit letenky, zajistit ubytování, ... Ale narážela jsem na ne úplně hladkou kooperaci. Reagovali na maily s hooodně velkým zpožděním. Byli hodně odměření a do posledního momentu jsem se bála, že nakonec odřeknou a na něco se vymluví. Bylo to opravdu hlavně osobní drama, protože jsem se strašně bála, že z nich budu zklamaná. Netrápilo mě ani tolik, jestli přijedou, jestli se event nepovede, jako to, že to prostě nejsou ONI. Nedokáži si představit, že tu prodávám, promuji a doporučuji knihu autorů, kteří nejsou, jací se dělají. Jsou arogantní, namyšlení, nespolehliví. Osobně si myslím, že je určitý level profesionality a tam patří například i včasná reakce na emaily, ale sama se často dostávám do situace, kdy na své maily nereaguji zavčasu. Zkrátka to není v lidských silách a osobní asistentku, která vyřizuje mojí poštu nemám a zatím ani nechci mít. :-) Tedy bych i pro to měla pochopení, ale dramatem jsem si i tak z mnoha důvodů projít musela.
Nakonec, konečně při osobním setkání, se naštěstí ukázalo, že jsou opravdu skvělí, srdeční a milí lidé, jen jsou jen skandinávsky odměřenější z počátku a také mají co dělat s malými dětmi a prací kolem všeho, co dělají. A tak to nakonec bylo opravdu strašně příjemné setkání. Věřím, že to tak cítili i všichni zúčastnění. Luise je jako krásná víla celým svým bytím a David je praktický, kreativní, sympatický a moc přátelský. Oba se z návštěvy těšili. Myslím, že je Praha a celý event moc mile překvapil a slíbili, že zase brzy přijedou, protože se jim u nás líbilo. Než odjeli, tak ještě podepsali hromadu kuchařek.
Přikládám k článku fotky ze křtu a konečně už mám také hotové video a doufám, že alespoň trochu nasajete atmosféru.



Také mi celkem trvalo dopsat tento článek a tak jej mohu doplnit o informaci, že kniha už si našla své místo nejen tu v mém obchodě včetně těch podepsaných výtisků, ale konečně i u knihkupců a tak ji od konce října můžete najít i na pultech kamenných prodejen.

Chtěla jsem tímhle příběhem hlavně povzbudit každého, kdo se chystá udělat krok ze své komfortní zóny. Každého, kdo je tvořivý a kreativní. V životě by mě něco takového nenapadlo a přesto mě sem drobné kroky dovedly. Samozřejmě každé rozhodnutí znamená práci a nic se nestalo samo, ale když vás to baví a máte pocit, že děláte správnou věc, jde to vše snáz a energie se jakoby násobí, a tak se stáváte sami sobě zásobárnou energie nové.

Kdybyste se se mnou chtěli osobně setkat a o knize nebo čemkoli jiném si popovídat, za pár dní bude beseda a tady najdete více informací o eventu.

Věřte, že dobré věci, které si přivoláte, se stanou. Přeji mnoho štěstí na vašich cestách.

Markéta

 

Můj osobní příběh o Green Kitchen Můj osobní příběh o Green Kitchen
Můj osobní příběh o Green Kitchen
Můj osobní příběh o Green Kitchen
Můj osobní příběh o Green Kitchen
Můj osobní příběh o Green Kitchen
Můj osobní příběh o Green Kitchen
Můj osobní příběh o Green Kitchen
Můj osobní příběh o Green Kitchen
Můj osobní příběh o Green Kitchen
Můj osobní příběh o Green Kitchen
Můj osobní příběh o Green Kitchen
Můj osobní příběh o Green Kitchen
Newsletter