Pokud se na Madeiru vydáte, objedete ji za pár hodin autem, což umožnila neuvěřitelně bohatá síť tunelů, bez kterých by to byl několikadenní výlet, protože je hornatá. Stojí za to, vyjet na Cabo Girao, 590 m vysoký útes z kterého pohled na moře je neuvěřitelně nebeský. Také na nejvyšší vrcholy, kde je horské klima, vegetace, byliny a přenádherný výhled nad oblaky. (1862 m.n.m. Pico Ruivo, 1818 m.n.m. Pico de Areiro dostupné autem)
Když sjedete trochu níž, budete překvapeni všudy přítomnými planě bouřlivě rostoucími, hortenziemi, orchidejemi, strelíciemi, ibišky, vavřínovými lesy, eukalypty … Je to botanická zahrada Atlantiku. Můžete se jít samozřejmě projít do místních překrásných historických botanických zahrad. Je až neuvěřitelné to spektrum všech rostlin a samozřejmě se to týká i plodin. A to se už dostáváme k našemu tématu. Vypěstují zde od středoevropského, středomořského až po tropické ovoce a zeleninu. Produkce vinic padne na výrobu madeirského vína, to je víno portského tipu, což neradi slyší. Na trhu se můžete, jako já, rozplývat nad tropickým ovocem všeho druhu. Nikdy jsem neviděla pohromadě tolik druhů maracuj a dalších pro mě neznámých plodin, které vesele šimraly mé ego, které si myslelo, že ho už jen tak něco nezaskočí. Madeira má svůj marakujový punč. Také si v rybí části tržnice můžete dokonale prohlédnout děsivě vypadající hlubokomořské ryby espády, které zde najdete v každé restauraci. Má vynikající bílé maso a rybáři je loví na vlasce z několikatisíci metrové hloubky. Celou tržnicí se rozeznívá živá hudba, tajemně jako sen.
V restauracích si užijete úžasný místní chléb bolo do caco s česnekovým máslem (původně vyráběný z kvásku, recept zde), mořské plody všeho druhu a až Vás omrzí, ochutnejte espetádu, maso opékané na vavřínové špejli. Jako dezert nebo jen tak ve městě ke kávě vyzkoušejte bolo chábom ( bolo de mel ), medový koláček plný perníkového koření, pomerančové kůry, madeirského vína, ořechů, …
